|
|||||
Rok |
Životopisné poznámky |
Místo pobytu |
|||
1842 |
Carl Friedrich May se narodil v pátek
25-tého února 1842, v deset hodin večer, a byl pokřtĕn příšti den v
evangelicko-luteránském kostele Sv. Trojice v Ernstthalu. Jeho kmotři byli
mistr tkadlec Carl Gottlob Planer (1792–1859), slečna Chr. Friederike Esche
(bližší životopisné údaje neznámé), a kovářský učeň Christian Friedrich
Weisspflog (1819–1894). Byl páté dítĕ 32-léte paní Christiany Wilhelminy,
rozené Weisové. V rodném domĕ panovala veliká bída – trpká chudoba, často
také hlad. Z jeho čtyř sourozenců byla naživu pouze čtyřletá Augusta
Wilhelmina.
Toho roku »bylo velmi suché a horké léto. Od setby vůbec
nepršelo po 6 až 7 týdnů a skoro po celé léto ve žhavém okolí nebyla bouřka
s deštĕm. Následoval všeobecný nedostatek vody, takže obilí nemohlo být
semleto a bylo prostĕ sešrotováno. |
Ernstthal, |
|||
1843 |
»Pro nedostatek
dobytka na porážku cena masa vysoce vzrostla.« |
Ernstthal, Niedergasse 122 |
|||
1844 |
28-mého kvĕtna:
narození sestry Karla Maye, Christiny Wilhelminy, pozdĕji provdané paní
Schönové. V Hohensteinu a Ernstthalu stále panuje velký hlad: |
Ernstthal, Niedergasse 122 |
|||
1845 |
Jeho
zdravotní stav se zhoršil: oční víčka byly zavřené a oteklé, následoval
zánĕtlivý Blepharospasmus (křeč očních víček). Nemohl otevřít oči po delší
dobu. Stal se slepým (funkční slepota) a ztratil zrak. Pozdĕji si nemohl
vzpomenout na předchozí zrakové vjemy. Dobré lékaře nebylo možné zaplatit,
nemocenské pojištovny neexistovaly. May si stĕžoval ve své biografii
Mein
Leben und Streben (v souborném vydání jeho spisů pod názvem »Ich") [v českém
překladu ›Vyznání‹ T&M Praha 1932] na zhoubné mastičkaření, kterému padl za
obĕt. Pravdĕpodobnĕ byly jeho zavřené oční víčka zcela bez výsledku léčeny
mastĕmi a obvazy; a tak ta malá příležitost vidĕt snad i po kratkou chvíli,
byla ztracena. |
Ernstthal, Marktplatz 183 |
|||
1846 |
13-tého února:
Mayova matka podstoupí zkoušky pro porodní báby na Chirurgicko-Medicinské
akademii (Kurlaender Palais) v Dráždanech s »výborným prospĕchem.« Tam také
byly oči jejího slepého chlapce úspĕšnĕ »léčeny« profesory Haasem a
Grenserem (operace je z lékařského hlediska vyloučena) –
Karla Maye se naučil
vidĕt.
(Olejová malba Torsten Hermann).
|
Ernstthal, Marktplatz 183 |
|||
1847 |
Karla Maye byl
vytržen z pohádkového svĕta své babičky. Hrubé výchovné metody jeho otce
otřásly od teď jeho duševní stav: |
Ernstthal, Marktplatz 183 |
|||
1848 |
Velikonoce: Karla Maye začal školu. Třídy v Ernstthalerské obecné škole byly přeplnĕné; jeden učitel vyučoval okolo 90 žáků. Co se tam Karel nenaučil, jeho otec do nĕho vtloukal; chlapec to mĕl znát lépe do života. V tomto smyslu musel Karel v příštích létech přečíst nesčetné, zčásti vĕdecké knihy, které mu otec objednal. Tu trochu volného času trávil Karel se svým kmotrem, kovářem Christiánem Weisspflogem, kde poslouchal jeho exotické povídky. |
Ernstthal, Marktplatz 183 |
|||
1849 |
Karla Maye se
stal mladým bubeníkem u sedmé domobranecké kompanie Ernstthalské, ve které
sloužil jeho otec jako kaprál. Otec ho cvičil a driloval v různých válečných
povelech. |
Ernstthal, Marktplatz 183 |
|||
1850 |
Ferryho »Le Coureur des Bois« [Zalesák] publikován, který May dvacet-devĕt roků pozdĕji přepracoval pro mládež. |
Ernstthal, Marktplatz 183 |
|||
1851 |
Pravdĕpodobnĕ v
tomto roce: přestĕhování do domu mistra tkalce Selbmanna. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1852 |
16-tého srpna se narodila Mayova sestra Anna Henriette; rovnĕž i ona umírá příliš brzy, nĕkolik týdnů stará, 4-tého září. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1853 |
Přitĕžující
výchovný omyl, který začal s Mayovým otcem, svému synu vtlouct do hlavy
»vĕdu«, pravdĕpodobnĕ dosáhl tohoto roku svého vrcholu. Karla
Maye píše pod
tak výstižným názvem kapitoly Bez mládí ve svém životopise: |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1854 |
Karla Maye
dostával soukromé hodiny v cizích řečích, které si musel sám platit. Mezitím
musel – jako dvanáctiletý – pracovat v sousedním Hohenstein v hospodĕ
Engelhardt jako stavĕč kuželek v kuželkárnĕ – nĕkdy až do půlnoci. Objevil
tam půjčovnu knih: ›Rinaldo Rinaldini, náčelník lupičů‹ –
›Himlo Himlini,
náčelník lupičů ve Španĕlsku‹ – ›Sallo Sallini, strašný velitel zlosynů‹, se
jmenovali jeho hrdinové a stali se mu ideály v jeho představivosti. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1855 |
3-tího července se narodil Mayův bratr Karel Heinrich; i toto dítĕ zemřelo zakrátko 30-tého října. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1856 |
Útĕk ze
skutečnosti! |
Ernstthal, Marktplatz 185 Waldenburg |
|||
1857 |
Karla Maye se zamiluje do patnáctileté Anny Presslerové z Ernstthalu. Napíše a zkomponuje milostnou píseň, kterou ji přehraje na kytaře:
Ač pryč od
Tebe 21-vého listopadu: Mayova sestra Maria Lina se narodila; umírá 13-tého prosince. |
Waldenburg | |||
1858 |
V červenci Anna
Presslerová, šestnáctiletá, se provdá za obchodníka Carla Hermanna
Zachariase, se kterým očekává dítĕ. Dlouho sedí bolest v Karlu Mayovi,
dlouho trvá než přebolí. |
Waldenburg | |||
1859 |
V listopadu má May službu osvĕtlovače v učitelském semináři ve Waldenburgu. Při této příležitosti zpronevĕří šest svíček, které hodlá vzít pro vánoční stromek v chudé domácnosti svých rodičů. 21-ního a 22-hého prosince je tato záležitost vyšetřována ředitelem semináře Schuetzem. |
Waldenburg | |||
1860 |
28-mého ledna:
Vyloučen z učitelského semináře. |
Ernstthal, Marktplatz 185 Plauen |
|||
1861 |
9-tého, 10-tého
an 12-tého září: May absolvuje své závĕrečné zkoušky.
Příští učitelské místo se stalo Mayovi osudným. V Altchemnitz, kde působil
od 6-tého prosince jako tovární učitel u firmy Solbrig, se musel podílet s
bydlením, pokojem a ložnici, s ůčetním Juliusem Hermannem Scheunpflugem. |
Plauen
Glauchau
Altchemnitz
Ernstthal, |
|||
1862 |
May byl
pravdĕpodobnĕ – soudní akta se nezachovala – odsouzen pro »protiprávní
užívání cizího majetku« podle Art. 330, ods. 3 [Saského zákona]. Nejvyší
trest byl udĕlen: šest týdnů vĕzení. Žádost o milost byla zamítnuta. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1863 |
May vystupuje při »večerních zábavách hudby a
poesie« v Ernstthalu. Živí se dáváním hodin soukromého vyučování. Byl však
kvůli tomu dne 12-tého ůnora oznámen učitelské komisi; školní inspekce se o
tom dozvĕdĕla z dopisu Ernstthalského faráře Schmidta 20-tého března.
Znáš tu noc, sestupující na zem, Zpočátku May vzdoroval ůspĕšnĕ tĕmto »tisícům ďáblů«. Zkomponoval pro Ernstthalskou »Lyra« [hudební spolek] celou řadu vlastních skladeb.. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1864 |
May se zdržuje v Nausslitz u Drážďan. O tomto
časovém ůdobi není nic známo. Ve druhé polovinĕ roku sleduje ůdajnĕ
divadelní skupinu Saskem a snad má milostný vztah s balerinou této divadelní
a taneční společnosti H. Jerwitz z Lipska. Uplynulo 21 mĕsíců od Mayovy
šesti-týdenního uvĕznĕní v Chemnitz. Teď ztrácí duševní rovnováhu: |
Naußlitz u Drážďan |
|||
1865 |
28-mého ůnora:
V Gohlis u Lipska May bydlí u hutního dĕlníka Schule. Dne 20-tého března
vyhledá jako »mĕdirytec Hermes«, což je bůh ochránce zlodĕjů a obchodníků,
kožešníka Friedricha Eriera a vybere si bobří kožich. Den pozdĕji May dá
kožich do zástavy nic nepodezřivajímu zastavárníkovi. Když pak se pokusil
vybrat peníze, May byl 26-tého března zadržen v parku mezi Gohlis a Lipskem,
kdy sekera »byla vidĕt se blýskat pod jeho kabátem«. |
Gohlis
Zwickau, |
|||
1866 |
May je přidĕlen do výrobny penĕženek a cigaretových pouzder. |
Zwickau, Zámek Osterstein |
|||
1867 | Dozorce Friedrich Goehler objeví Mayův hudební talent. May postoupí na muzikanta hrajícího trombon a stane se členem vĕzeňského kostelního choru. Pravdĕpodbnĕ koncem roku se stane »speciélním písařem« inspektora Krella a přemístĕn do isolačního bloku. Početná vĕzeňská knihovna přemĕní jeho trestní čas na čas studia. |
Zwickau, Zámek Osterstein |
|||
1868 |
Objeví se
literární skice: Repertorium C. May. |
Zwickau, Zámek Osterstein
Ernstthal, |
|||
1869 |
Nĕkdy okolo
začátku Nového roku se May seznamuje se služebnou dĕvečkou Augustou
Graeslerovou z Raschau. Z této známosti se vyvine milostný vztah. |
Ernstthal, Marktplatz 185
Eisenhöhle |
|||
1870 |
4-tý leden: V
Niederalgersdorf [dnes Benešov nad Ploučnici, okres Dĕčín] v Čechách byl May
zadržen jako tulák ve stodole. Nazval se »Albin Wadenbach«, majitel plantáže
z Orby na ostrovĕ Martinique, v západní Indii [v Karibském moři]. Fotografie
ho ale prozradila. |
Benešov Mittweidĕ Waldheim |
|||
1871 | Literární činnost Maye je podle vĕzeňského řádu ve Waldheim zcela vyloučena! »Písemný materál bude povolen trestancům v každém individuálním případĕ v potřebném množství vĕzeňskou správou po zaplacení, stejnĕ jako obálka, do které musí být vložen každý dopis. Je zakázáno přinést více psacích potřeb. Každý trestanec musí vrátit tolik papíru kolik obdržel, popsaný anebo čistý, stejnĕ jako inkoust a péra.« [Paragraf 50] |
Waldheim | |||
1872 |
Vĕzeňský
katecheta Johannes Kochta se stal Mayův otcovský přítel. Styk s katolíky
zanechal v Mayovi hluboký dojem; našel sám sebe. |
Waldheim | |||
1873 |
I když Luterán, May hraje na varhany při katolických obřadech. |
Waldheim | |||
1874 |
May až do začátku března pracuje ve vĕzeňské
knihovnĕ. |
Waldheim
Ernstthal, |
|||
1875 |
Mayová povídka Die Rose von Ernstthal otištĕna
počínaje listopadem 1874 Hermannem Oeserem v Neusalza, mohla být důvodem
proč nakladatel H.G. Muenchmeyr navštívil Maye, kterého znal už od roku
1860. Jeho redaktor Otto Freitag dal výpovĕd po neshodĕ; Muenchmeyer nutnĕ
potřeboval náhradníka. 8-mého března: May se přestĕhuje jako »redaktor« do Dresden-Altstadt; bydlí v Jagdweg, kde se nacházela budova nakladatelství. Tam rediguje zábavný časopis ›Der Beobachter an der Elbe‹. Muenchmeyer vždy nazývá Maye před jeho zamĕstnanci »Doktor«. Tento titul, který May pozdĕji dále užíval, nic nezmĕnil na skutečnosti, že dne 24-tého března byl vykázán z Drážďan. May, který po ještĕ celý rok byl pod policejním dohledem, nesmĕl opustit Hohenstein a Ernstthal bez povolení. May pokračoval jako editor Muenchmeyrová ›Beobachter‹ z Ernstthalu. Tam se objevil koncem kvĕtna jeho román Wanda. Dále připravil pro publikaci vĕtší část knihy Buch der Liebe, pokračování notorické ›Venustempel‹ (Dĕjiny prostituce a její počátek), která byla zakazána od prosince 1874 v Rakousku a pozdĕji rovnĕž v Nĕmecké říši. Počátkem srpna se May vrácí do Drážďan; dostal povolení k pobytu. Mezitím cestuje, mezi jinými místy do Essen, Dortmund a do Berlína, aby získal abonenty u firmy Krupp a Borsig pro jeho novĕ založený časopis pro dĕlníky Schacht und Hütte. V září místo »Beobachter«, avšak zároveň ze Schacht und Hütte, May založil a rediguje populární magazine Deutsches Familienblatt. V polovinĕ října se objevuje Mayová první Winnetou povídka Old Firenhand. Další povídky z této doby: Der Gitano, Inn-nu-woh, Ein Stücklein vom alten Dessauer, Die Fastnachtsnarren, Geographische Predigten. Mayův vztah k jeho nakladateli je familiérní. K vánocům dostal od Muenchmeyerové manželky piano. |
Ernstthal, Marktplatz 185 Dresden-Altstadt, Ernstthal,
Dresden-Altstadt,
Dresden-Altstadt, |
|||
1876 |
Od začátku
září 1875 Karla Maye bydlí v domě Münchmeyerů. Minna Ey, sestra Paulíny
Muenchmeyrové, uklízí privátní Mayové pokoje. Má se stát Mayovou
snoubenkou; ale mladý a nadĕjný autor neprojevuje ani nejmenší zájem. Čtenářům »Deutschen Familienblattes«, kteří si přejí se seznámit s dalšími životními osudy Dietricha von Quitzow až do jeho smrti, tato zpráva nemá přijít nevítána, protože autor tohoto dĕní začne právĕ naopak ještĕ více fascinující a stejnĕ napínavý román: »Dietrich von Quitzow poslední toulky«, který začne v čísle 20 současného »Feierstunden am häuslichen Heerde«, jeden z Muenchmeyrového nakladatelství literárních magazinů. [Deutsches Familienblatt, No. 49, str. 770.]
Oznámený
Quitzow-román ale začal už v čísle 10. »Feierstunden «pod autorovým jménem
»Karla Maye«. |
Dresden-Altstadt, Jagdweg 14 Pillnitzer Straße 72 |
|||
1877 |
May
bydlí v Pilnnitzer Str. 72 u vdovy Grohové. Bĕhem příštích mĕsíců napíše
kromĕ jiných: Die beiden Nachtwächter, Der Dukatenhof,
Die
verhängnissvolle Neujahrsnacht, Ziege oder Bock, Der Samiel,
Der
Kaiserbauer. Dne 26-tého kvĕtna Emma Pollmerová následuje Maye do Drážďan. Najde místo v domácnosti u vdovy po [evangelickém] faráři, Augustĕ Petzoldové v Mathildenstrasse 18. Karla Maye se stane redaktorem u nakladatele Bruno Radelli pro druhý ročník zábavního časopisu ›Frohe Stunden‹; první číslo se objeví koncem června. Od desátého čísla May publikuje pravidelnĕ vlastní práce: Der Oelprinz, Die Gum, Ein Abenteuer auf Ceylon, Die Kriegskasse, Aqua benedetta, Auf der [hoher] See gefangen, Ein Self-man. U Petra Roseggera se objeví Die Rose von Kahira. Tato povídka byla už otištĕna předešlý rok pod názvem Leilet u Muenchmeyera. Jako důsledek této nové publikace Rosegger považuje »Pana Maye … za velmi zcestovatelého muže, který musel žít v Orientĕ po dlouhou dobu.« |
Dresden-Altstadt, Pillnitzer Straße 72 |
|||
1878 |
Od
začátku roku May žije v přízemním bytĕ v Dresden-Strießen, kde mu Emma
vede domácnost; jsou považování za ženatý pár. May píše pro
›Frohen
Stunden‹: Husarenstreiche, Der Africander, Vom Tode erstanden,
Die Rache
des Ehri, Nach Sibirien. Pro Petra Rossegera May sepíše
Die falschen
Excellenzen. 26-tého ledna: Emil Eduard Pollmer, alkoholický strýc Emmy, umírá v Niederwuershnitz u Stollbergu; ve stavu opilosti byl přejetý koňským povozem ale stačil se ještĕ sám dovléct do koňské stáje hospody ›Zum braven Bergmann‹. Dĕda Emmy, holič Christian Gothilf Pollmer, nevĕří že to byla náhoda. Přemluví Maye aby vĕc vyšetřil. 25-tého dubna: May se vyptává jako »vyšší, vládou povĕřený ůředník«. I když neuvádí titul anebo služební status, je obvinĕn z falešného přisvojení oficiálního ůřadu. Byl předvolán 11-tého června v této záležitosti do Drážďan. Koncem června May skončil jako redaktor u Radelliho. Emma Polmerová se stĕhuje zpátky k jejímu dĕdovi v Hohensteinu, Karla Maye k jeho rodičům. Po nĕjakou dobu se mĕl zdržovat v Berlínĕ. Je možné, že si hledal nové místo jako redaktor. 6-tého září: Výslech u soudu v Hohensteinu. 15-tého října výslech ve Stollbergu a konfrontace dne 25-tého října. Mayův přístup je indiferentní; nevezme si právního poradce. V létĕ a na podzim napíše povídky: Des Kindes Ruf, Die Universalerben, Die Laubthaler a Der Waldkönig. |
Dresden-Strießen Straße Nr. 4 Villa Forsthaus Ernstthal, |
|||
1879 |
Dne 9-tého
ledna je May odsouzen soudním ůřadem v Stollbergu pro »neoprávnĕný výkon
veřejného ůřadu« (ve smyslu paragrafu 132 StGB [nĕmeckého zákona]) ke třem
týdnům vĕzení. Tento rozsudek je, jak právní znalec Erich Schwinge
nespornĕ prokázal, nesprávné rozhodnutí. Soudní akta se zachovaly. May v
žádném případĕ nevykonal ůřední výkon. Odvolání (12-tého kvĕtna) a žádost
o milost (2-hého července) byly zamítnuty. Od 1-vého do 22-tého září musel
Karla Maye odsedĕt svůj trest ve vĕzení Hohensteinského soudního ůřadu.
Tato blamáž nikdy nepřestala být pro nĕho bolestivá, jak tomu svĕdčí mnohé
příklady v jeho pracích. Vztah s Emmou Pollmerovou byl ohrožen pro její nevĕru; Karla Maye pravdĕpodobnĕ bydlel u svých rodičů. Jeho literární kariéra vzala šťastnĕjší obrat. První kontakt s katolickým týdenníkem ›Deutsche Hausschatz‹ v Regensburgu. V cestovní povídce Unter Würgern se objevuje po prvé jméno ›Old Shatterhand‹. Koncem listopadu se objevuje ve Stuttgartském nakladatelství Franz Neugebauer jeho knižní přepracování Ferryho románu ›Der Waldläufer‹, zároveň s jeho první knihou určenou pro mladé čtenáře Im fernen Western. Další publikace v tomto roce: Ein Dichter, Der Giftheiner, Three carde monte, Unter Würgern, Der Girl-Robber, Der Boer van het Roer a román ve Stuttgartských novinách Scepter und Hammer. Z kapitoly Der tolle Prinz v tomto románu je možno usoudit o vážnem rozporu s Emmou Pollmer, kterou May tam zobrazil jako Emmu Vollmerovou, která zradila svého milence. |
Ernstthal, Marktplatz 185 |
|||
1880 |
Leden: »May,
Dr. Karl …« po prvé uveden v ›Allgemeinen Deutschen Literaturkalender‹. 19-tého ůnora: Oznámení zamýšlené svatby Karla Maye a Emmy Pollmerové bylo veřejnĕ vyhlášeno v Hohensteinu. Oznámení bylo na místĕ od 20-tého ůnora do 7-mého března. Kvĕten: Časopis ›Deutsche Hausschatz‹ po prvé oznamuje, že »pisatel« cestovních dobrodružství je totožný s autorem Karlem Mayem – vše zažil on sám. 26-tého: Dĕda Emmy, Christian Gotthilf Pollmer, umírá v Hohensteinu po mozkové mrtvičce. 27-mého kvĕtna umírá Mayová starší sestra Augusta Wilhelmina, provdaná Hoppeová, na krevní chorobu. Pro tyto rány osudu – a také snad kvůli neshodám – koná se ůřední sňatek Karla Maye a Emmy Pollmerové teprve 17-tého srpna. Následuje církevní svatba dne 12-tého září v Hohensteinském kostele Sv. Kryštofa, s přestĕhováním do domu ›Am Markt 2‹. Publikace zasluhující zmínky tohoto roku: Deadly Dust, Der Brodnik, Die Juweleninsel, Der Kiang-lu, Tui Fanua. |
Ernstthal, Marktplatz 185
Hohenstein |
|||
1881 |
Leden: V
časopise ›Hausschatz‹ se objevuje po prvé v osobním stylu (Já vyprávĕč)
Kara Ben Nemsi a jeho sluha Hadschi Halef Omar, v povídce Giölgeda
padishanün – pozdĕji Durch die Wüste a následující díly. Tento
Orientální cyklus je převýšen pouze jeho spisy z pozdních let. Březen: Redakce ›Deutsche Hausschatz‹ píše v čísle 9, jako odpovĕď »›čtenáři z Westfalska‹: »Autor dobrodružných povídek sám navštíl všechny krajiny, které jsou scénami jeho vyprávĕní. Nedávno se vrátil z cest do Ruska, Bulharska, Konstatinople, atd., a to dokonce s bodnou ránou nožem, kterou utrpĕl jako souvenir. Ovšem on nerád cestuje s červeným Bädeker v ruce ve vlakovém kompartmentu, ale vyhledává ménĕ známe stezky … veliké díky za Vaše pozdravy!« Listopad: Časopis ›Le Monde‹ začína tisknout francouzský překlad Mayových knih. |
Hohenstein, Am Markt 2 |
|||
1882 |
May
pracuje intensivnĕ na jeho Orientálním cyklu pro ›Deutsche Hausschatz‹.
Reise-Abenteuer in Kurdistan a Die Todeskaravane ho činí velmi ůspĕšným.
Závĕrečné kapitoly Juweleninsel pro Stuttgartské nakladatelství Göltz &
Rühling píše bez enthusiasmu; román tak též končí.
Vážená paní!
Zákrok Emmy je
ůspĕšný: Waldröschen oder die Rächerjagd rund um die Erde začal počátkem
prosince pod pseudonymem »Capitain Ramon Diaz de la Escosura« a stal se
zakrátko bestseller. |
Hohenstein, Am Markt 2 |
|||
1883 |
S dávkou jistoty May cestuje začátkem ůnora do
Drážďan navštívit Münchmeyera. Emma následuje pozdĕji. Mezi ní a
nakladatelovou manželkou se vyvine intimní přátelství. 6-tého dubna: Přítelkynĕ Emmy z mládí, Ida Metzer, drží v jejím Hohensteinském bytĕ spiritistickou seanci; Karla Maye se ji zůčastnil. 7-mého dubna: Přestĕhování z Hohensteinu do Blasewitz. V Blasewitzkém adresáři je May zanesen jako »Literát a redaktor«. S velkou pravdĕpodobnosti rediguje »Redacteur« a s Münchmeyrem ›Deutsche Wanderer‹: Má být na téže ůrovní jako oba mnou založené v roce 1875 zábavné časopisy. Ve »Wanderer« se objevuje od konce září, teď za honorář 50 marek, Die Liebe des Ulanen. May napsal v tomto produktivním roce dále: Stambul, Im »wilden Westen« Nordamerika’s, Der Amsenhändler, Pandur und Grenadier. Musel odříct spolupráci s Josefem Kürschnerem (Vydavatel Literárního kalendáře) pro nedostatek času. |
Hohenstein, Am Markt 2 Blasewitz, |
|||
1884 | Pravdĕpodobnĕ začátkem dubna May se svou ženou Emmou se stĕhují do Prinzenstrasse 4. S ukončením románu Waldröschen začal v srpnu další kolportážní román pro Münchmeyera: Der verlorne Sohn oder der Fürst des Elends. Pokračování pro ›Deustsche Hausschatz‹ se zdržuje. Der letzte Ritt, část Orientálního cyklu, je přerušen po půl roku od uprostřed prosince; čtenáří a redakce se zlobí. |
Blasewitz, Sommerstr. 7 Dresden-Altstadt, |
|||
1885 | 15-tý duben: Mayová matka umírá, pravděpodobně na rakovinu. Asi za měsíc pozdĕji Mayův otec je postižen mozkovou mrtvičkou. Dodávání rukopisu je vyloučeno bĕhem tĕchto osudných ran. Die Liebe des Ulanen je po čtyři týdny bez pokračování. Jako nouzové řešení se objeví část verlornen Sohns pod názvem Ulane und Zouave jako fragment v ›Deutsche Wanderer‹. V červnu se Mayovův duševní stav upravil natolik, že mohl psát dále; v létĕ dokonce pokračoval po nĕkolik mĕsíců s jeho Orientálním cyklem. Jeho Ulanen román skončil v říjnu. O Vánocích začíná jeho čtvrtý Münchmeyer román Deutsche Herzen, deutsche Helden. |
Dresden-Altstadt, Prinzenstr. 4 |
|||
1886 |
27-mého ůnora umírá bývalý vĕzeňský katolický
katecheta Kochta. Koncem července May dokončil verlorner Sohn. Aby mohl být okamžitĕ publikován následující román, vzniklo asi uprostřed června okolo 50 rukopisných stránek povídky Delila.Témĕř současnĕ zemřel za tajemných okolností dne 13-tého června král Ludwig II. z Bavorska – pro kolportážního nakladatele senzační zpráva. May proto přeruší Delila (fragment se zachoval) a píše román o pohádkovém králi: Der Weg zum Glück. Má to být jeho poslední román pro Münchmeyera. Koncem roku začíná s vyprávĕním pro mládež Der Sohn des Bärenjägers pro Stuttgarterské nakladatelství Spemann. |
Dresden-Altstadt, Prinzenstr. 4 |
|||
1887 |
8-mého ledna: Časopis pro chlapce ›Der Gute Kamerad‹ začal s Mayovým Sohn der Bärenjägers. Mezitím Münchmeyer má problémy s tištĕním jednotlivých sešitů na čas:
Můj drahý doktore! Nĕkdy začátkem dubna: Přestĕhování do Schnorrstrasse 31. Uprostřed srpna začíná May se psaním Durch das Land der Skipetaren; tato cestovní povídka tvoří závĕr Orient cyklu v ›Deutschen Hausschatz‹. |
Dresden-Altstadt, Prinzenstr. 4 Schnorrstr. 31 |
|||
1888 |
Začátkem
ledna končí u Münchermeyera román Deutsche Herzen, deutsche Helden. May si
nedovoluje oddych – píše vyprávĕní pro mladé čtenáře
Der Geist der Llano
estakada. Uprostřed ledna začíná ›Hausschatz‹ otiskovat Skipetaren-cestovní
povídku. Začátkem února začína Der Geist der Llano … v
›Guten Kameraden‹. |
Dresden-Altstadt, Schnorrstr. 31 Kötzschenbroda, |
|||
1889 |
Pravdĕpodobnĕ
časnĕ na jaře Karel a Emma poznali manželský pár Plőhn. Richard Plőhn,
majitel továrny na obvazy, se stal Mayovým nejlepším přítelem, a Plőhnová
žena Klára – v následujících létech Emmina důvĕrná přítelkynĕ – bude hrát
důležitou roli v životĕ Karla Maye. May napsal v tomto produktivním roce okolo 3770 rukopisných stránek! Publikace: Die Sklavenkarawane, Im Mistake-Cannon, Sklavenrache, Lopez Jordan. |
Kötzschenbroda, Schützenstr. 6 Villa Idylle |
|||
1890 |
14-tého
ledna: Mayová majitelka bytu žalovala ho u místního soudu v Drážďanech
kvůli neplacení nájemného. Dlužící obnos za čtvrtletí (200 marek) za
drahou vilu Idylle, zůstane nezaplacený přes Mayovo pilné psaní.
Služebnou v domácnosti musel také 19-tého března propustit. Asi začátkem dubna: Přestĕhování do Niederlőssnitz, Lőssnitzstrasse 11. Důležité publikace: Christus oder Muhammed, Der Schatz im Silbersee, Der Schatz der Inkas. Koncem října vyjde knižní vydání Der Sohn des Bärenjägers, podle titulní stránky Die Helden des Westens (v knize rovnĕž otištĕn Der Geist des Llano estakado), Stuttgartským nakladatelstvím ›Union Deutsche Verlagsanstalt‹. |
Niederlößnitz, Lößnitzstr. 11 |
|||
1891 |
8-mého dubna: Stĕhování do Oberlőssnitz, Villa Agnes, Nizzastrasse 13.
28-mého kvĕtna: »… manželka Dr. Maye
se probudila zvukem v přízemí domu. Vzbudila manžela, který se ihned odebral
dolů, kde nalézl ku svému překvapení … všechny skřínĕ a zásuvky otevřené a
obsah rozsypaný na podlaze. Kromĕ toho zlodĕj položil na postel sekeru. Po
lupiči nebylo ani stopy, dostal se dovnitř násilnĕ rozbitím nĕkolika
okenních skel …« (Kőtzschenbrodär Zeitung ze 30-tého kvĕtna).
V milovaném, krásném Lőssnitzgrund
Jeden posílá mu romány
Listopad:
Karel a Emma May vezmou k sobĕ devítiletou neteř Claru (›Lottel‹) Selbman
jako dceru. |
Niederlößnitz, Lößnitzstr. 11 Oberlößnitz, |
|||
1892 |
Nakladatel H. G.
Münchmeyer zemřel v Davos (Švýcarsko) na pokročilou plícní chorobu. 10-tého kvĕtna: První svazek Fehsenfeldových vydání Durch Wüste und Harem (v pozdĕjších vydáních Durch die Wüste) je na trhu. Následují Durchs wilde Kurdistan, Von Bagdad nach Stambul, In den Schluchten des Balkan, Durch das Land der Skipetaren, Der Schut. Karla Maye se stává bohatým mužem.
V létĕ Emma se tajnĕ stýká s armádními důstojníky. Mayová neteř Lottel to vše vypráví svému strýci. Dojde k manželské rozepři. Další spolužití Emmy s Mayovou neteři je nemožné. V srpnu Lottu vezme domů její matka, Mayová sestra Karolina. Od září začne ›Hausschatz‹ s druhý dílem Mahdi. Jako ›Union-Buchausgabe‹ se objeví v říjnu Kong-Kheou, das Ehrenwort s titulem Der blau-rote Methusalem. |
Oberlößnitz, Nizzastraße 1 d Villa Agnes |
|||
1893 |
Karel a Emma cetujou do Schwarzwald. Při té příležitosti navštívi
nakladatele Fehsenfelda a jeho paní; spolu cestujou do Švýcar do Bőnigen
na Brienzer See. Dne 17-tého září píše May svému nakladateli
Fehsenfekdovi: |
Oberlößnitz, Nizzastraße 1 d Villa Agnes |
|||
1894 |
Březen: May
trpí influenzou se zánĕtem žeberních chrupavek. Rovnĕž má obavy o svůj
zrak. Začátkem kvĕtna cestuje s Emmou si odpočinout do Hartz. Jeho
zdravotní stav není dobrý, musí zamĕstnat písaře (May v dopise
Fehsenfeldovi 9-tého kvĕtna). Pravdĕpodobnĕ v létĕ May se popisuje jako ›Old Shatterhand‹ v Old Surehand I.: Narodil jsem se jako nemocné, slabé dítĕ, které ještĕ ve vĕku šesti let se plazilo po zemi, aniž mohlo stát nebo bĕhat … Byl jsem třikráte slepý [Str. 411 a následující]. To je ovšem básnický přehnané, ale za tím se skrývá Mayová úzkost z nového oslepnutí. Od září vychází v ›Deutschen Hausschatz‹ Krüger Bei (pozdĕji Satan und Ischariot II.); tam se také čtenář dozví okolo Vánoc o Winnetouovĕ návštĕvĕ v Drážďanech u zpĕvackého kroužku! Asi 440 rukopisných stránek obsahující kapitolu In der Heimath bylo redaktorem Heinrichem Keiterem vyškrknuto. Říjen: V domĕ vdovy po naskladateli Münchmeyerovi požaduje May dlouho mu dlužící vyrovnání jeho pĕti Münchmeyrových románů. Pozdĕji obdrží svázané díly jeho odbĕrových románů. Originální rukopisy Münchmeyerových novel již dlouho neexistují, byly zničeny jako nepotřebné. 27-mého listopadu: Pulina Münchmeyerová prosí o napsání nového románu, pokud možno Delila (1886) má být pokračována. May odmítá. Fehsenfeldovy knižní vydání: Am Stillen Ocean, Am Rio de la Plata, In den Cordilleren, Old Surehand I. Další knižní vydání: Die Rose von Kairwan (Wehberg, Osnabrück), Der Schatz im Silbersee (Union). |
Oberlößnitz, Nizzastraße 1 d Villa Agnes |
|||
1895 |
V tomto roce navštíví Karla Maye jeho bývalý
spolužák Ferdinand Pfefferkorn se svojí manželkou, nyní žijící v Lawrence,
USA. Pfefferkorní jsou zcela oddaní spiritismu. V Mayovém domĕ se rovnĕž drží séance, při kterých s nejvĕtší pravdĕpodobnosti je přítomen zpřátelený pár manželů Plőhn. 23-tího prosince: Koupil jsem novou vilu! [za 37,300 marek] Včera přestĕhování a nové zařízení. Ve dne v noci psát rukopisy! [May Carlu Felberovi] 30-tého prosince: Oficiální kupní smlouva pro vilu »Shatterhand.« v Radebeulu, Kirchstrasse 5 (dnes Karl-May-Strasse 5), je podepsána. Knižní vydání: Old Surehand II. (Fehsenfeld), Das Vermächtnis des Inka (Union).
|
Oberlößnitz, Nizzastraße 1 d Villa Agnes Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« Karl-May-Museum |
|||
1896 |
Březen-duben: Karla Maye obdrží od Drážďanského puškáře Maxe Fuchse objednané Silberbüchse a Bärentőter. Chce tímto dokumentovat pravost svých cest, a zároveň vnitřnĕ zapomenout svou smutnou minulost. May umí použít publicity jako moderní showstar.
Velikonoce: Amatér fotograf Alois
Schiesser, který přicestoval z Linze, vzal 101 kostýmových fotografii s
Karlem Mayem jako ›Old Shatterhand‹ a ›Kara Ben Nemsi‹. Legenda ›Old
Shatterhand‹ dosahuje vrcholu; je založeno mnoho Karla Maye klubů.
V ›Guten Kameraden‹ je otištĕn v září Mayův
poslední román pro mládež Der schwarze Mustang. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1897 |
26-tého
ledna: »Pan Keiter, který se zdrží jakékoliv literární úpravy ve Vaších
rukopisech, začíná v čísle 8 ›Hausschatz‹ s Vaším novým a tak dychtivĕ
očekávaným cestovním románem ›Im Reiche des silbernen Lőwen‹ … Doufáme, že
nás potĕšíte brzy s pokračováním tohoto nanejvýš zajímavého rukopisu.«
[Friedrich Pustet junior Karlu Mayovi]. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1898 |
Její
císařská výsost velkovévodkynĕ Maria Theresa přijala Karla Maye. 6-tého kvĕtna: V Gartow (Dolní Sasko) byl May zadržen dvĕma policisty; nesmĕl opustit hotelový pokoj. Byl považován za podvodníka, protože dává za nejmenší služby veliké zpropitné. Nakonec přijde z Radebeulu zpráva: »Karla Maye trvalým bydlištĕm zde, často rád podporuje dobročinnost«. Dne 30-tého srpna umírá Heinrich Keiter; jeho nástupcem jako redaktor ›Deutschen Hausschatz‹ se stane Dr. Otto Denk. Tento rok také nastane devítileté odloučení od tohoto časopisu; tvoří se katolická oposice proti Mayovi. Knižní vydání u Fehsenfelda: Im Reiche des silbernen Lőwen I–II. Dále se objevuje Ernste Klänge, sešit s obĕma Mayovýma partituremi Ave Maria a Vergiß mich nicht! |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1899 |
Bĕhem
mĕsíců leden až březen May dokončí svůj román
Am Jenseits; nachází se na
nejlepší cestĕ k filozofické literatuře. Četl Jste korektury 25-tého
svazku? Pak by Jste si mohl všimnout, že Karla Maye teď přichází se svými
vlastními úmysly. Jedná se o velmi promyšlené, jedinečné hnutí z
nábožensko-etického-sociálního pole … Spisy doposud byly napsané s jediným
úmyslem, abych získal co nejvĕtší počet čtenářů jako pracovní pole. [May
Fehsenfeldovi 13-tého března]. Dne 16-tého března Paulina Münchmeyerová prodává nakladatelství Adalbertu Fischerovi, který má především zájem o Mayovy populární romány. 26-tého března: Začíná cesrta do Orientu. Důležité zastávky: Genua (4-tého dubna – rozloučení s Emmou a manželským párem Plőhn ze zdravotních důvodů), Port Said (9-tý duben), Kahíra (30-tý duben – tam May přijme do služby nĕco pozdĕji arabského sluhu Sejd Hassan), Beirut (26-tého června), Haifa (18-tý červenec), Jerusalem (30-tý červenec), Jaffa (21-vý srpen až 2-hého září), Aden/jižní Arabie (15-tého září). Moc mne mĕli rádi na lodi [Gera], i když teď jsem pravý opak od bývalého Karla. Ten byl s velkou ceremonii mnou utopen v Rudém moři, s uhlím z lodĕ, které ho vzalo na dno … [Dopis Plőhnovi 16-tého září]. 10-tého listopadu: Přistání v Pandang na Sumatře. May trpí emocionálnĕ, odmítá potravu a mĕl se prý chovat divnĕ – je možné, že trpĕl dysenterii. Bližšího není nic známo. V takové stavu mĕl být asi týden. 22-tého listopadu: May posílá z Padangu depeši do Radebeulu; žáda Emmu, aby přišla s Plőhnovými do Port Said. 11-tého prosince: May musí kvůli nemoci a podezření z moru do karantény. 18-tého prosince je mu dovoleno opustit Port Said. Jeho přítel Richard Plőhn, který trpí Brightovou (ledvinovou) nemoci, se nachází mezitím vážnĕ chorý s Klarou a Emmou v Arenzano (20 km západnĕ od Genua). May se dozví kde jsou a cestuje tam. V Nĕmecku mezitím začaly prudké tiskové útoky proti Mayovi: Obzvláštĕ Dr. Fedor Mamroth (Frankfurter Zeitung) a Hermann Cardauns (Kőlnische Volkszeitung) kritisovali Mayovou sebereklamu a s ní spojenou Old Shatterhand legendu. Tato výmĕna názorů, která zpočátku začala zcela vĕcnĕ, se stala v následujících létech polemická, dokonce zlomyslná; pronásledování začalo. Knižní vydání: Am Jenseits [Fehsenfeld], Der schwarze Mustang [Union]. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1900 |
Do 14-tého března Karl a Emma May stejnĕ jako
Richard a Klara Plőhn jsou v Arenzano; pak cestujou mimo jiné do Pisa,
Říma, Neapol, Port Said, Kairo, Gizeh, Jaffa, Jerusalem, Hebron, Jericho,
Tiberias, Nazareth, Haifa, Lebanon, Baalbek, Damašek a Cyprus.
V Istambulu May má trpĕt znovu emotionelními výbuchy. Klára Plőhn se obávala, že “musí být zaveden do blázince”! Mayová pozdĕjší žena s určitosti mĕla smysl pro barvitý popis událostí a mohla zde nĕco přehánĕt. Závĕr cest byl: Korinth, Bologna, Athen, Korfu, Benátky a Bozen. Münchmeyrův následník Adalbert Fischer nerespektuje Mayová autorská práva a dává na trh nové vydání Die Liebe des Ulanen. Ostatní čtyři Muenchmeyerové romány mají následovat krátce potom, částečnĕ v přepracování spisovatele Paula Staberow. 17-tého června: May se srdcelomnĕ loučí se svým sluhou Sejd Hassanem. 31-vého července: Návrat do Radebeulu po 15 mĕsících nepřítomnosti. May se stal novou osobnosti – Old Shatterhandová legenda je mrtvá. Jenom láska k lidstvu a usmíření mezi národy jsou od teď jeho velké ideály; také v soukromém životĕ se omezuje: svůdnost Emmy jej už nemůže upoutat. Všechny moje dosavadní práce jsou pouze úvodem, pouze přípravou. Co vlastnĕ sleduji, kromĕ mne neví žádný človĕk … Teprve teď začínám můj pravý úkol … [Mayův dopis jeho nakladateli Fehsenfeldovi z 10-tého září]. K Vánocům se objeví Mayův sborník básní Himmelsgedanken. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1901 |
14-tého
února: Mayův přítel Richard Plőhn umírá na ledvinovou chotobu. Jeho žena
Klára je zdrcená; je teď trvalým hostem ve Villa »Shatterhand«. Pro Josepha Kürschnera May píše pacifistický román Et in terra pax. Tím May podráží imperialistické tendence – ono ‘Hurá-vlastenectví – sborníku ›China‹, ve kterém se jeho text objeví. Koncem září cestuje May s Emmou a Klárou do Švýcar k Vierwaldstätter See. Na podzim napíše jako odpovĕď k polemickým tiskovým útokům anonymní brožury »Karl May als Erzieher« a »Die Wahrheit über Karl May«. 10-tého prosince: May žaluje Adalberta Fischera pro přetisky jeho Münchmeyerových románů bez autorová svolení. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1902 |
Začátkem roku
drží redaktor Hermann Cardauns z Kolína nĕkolik proti-Mayových přednášek,
ve kterých označí Mayovy Muenchmeyrové romány jako »hluboce amorální«.
V létĕ
cestují Karla Maye, Emma a Klára přes Berlin, Hamburg, Lipsko a Mnichov do
Bozen a konečnĕ do Mendel. V hotelu Penegal končí dne 21-ního srpna
manželství Karla Maye s prohlášením Emmy: »Vem si toho chlapa, já ho už
více nechci!« Bližší okolnosti, které vedly ku konečnému rozvodu, nejsou
dosud uspokojivĕ prozkoumány. Může se předpokládat, že chování Emmy se
stalo tĕžce snesitelné bĕhem jejích roků menopausy; rovnĕž známky
zvĕtšující se duševní poruchy nejsou vyloučeny (Emma zemřela 13-tého
prosince 1917 v psychiatrickém ústavu). Byla také náchylná k záchvatům
zuřivostí, namířené proti Karlu Mayovi, které činily přetrvání manželství
nemožné. Bezpochyby Klára Plőhn vĕdomĕ zvolila příhodnou dobu. Nakonec
však v Karlovi a Kláře se našli dva lidé, kteří se k sobĕ lépe hodili. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1903 |
14-tého
ledna: Mayovo manželství je zrušeno. 4-tého března: Rozvod se stal zákonnĕ platný. 30t-tého března: Svatba Karla Maye a Kláry Plőhn na úřadĕ. Den pozdĕji následuje církevní svatba v Luteránském kostele v Radebeulu. 25-tého kvĕtna: U nakladatele Adalberta Fischera se objeví Mayové Erzgebirgische Dorfgeschichten. 3-tího listopadu: Emma obdrží od Maye roční příjem 3,000 marek; musí však bydlet alespoň 100 km od Drážďan – stĕhuje se do Weimar. Začátkem listopadu se podaří právnímu zástupci Müenchmeyera Dr. Gerlachovi, předložení Mayového trestního rejstříku u soudního přelíčení. Následek se projeví 8-mého listopadu. May tĕžce onemocní: má vysokou horečku a srdeční slabost. Fehsenfeldovo knižní vydání: Im Reiche des silbernen Löwen IV. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1904 |
8-mého března: Karel a Klára navštíví v
Meissen malíře Sascha Schneider. Má vytvořit pro celé Fehsenfeldovo
knižní vydání jiné titulní malby, obzvláštĕ zdůraznit umĕleckou a
pacifistickou cenu tĕchto prácí – zřetelný odklon od tak zvaných »spisů
pro mládež«.
Uprostřed září se objeví Et in terra pax rozšířená v Fehsenfeldovém knižním vydání pod názvem Und Friede auf Erden! 26-tého září: Paulina Münchmeyerová dostává soudní vyrozumĕní předložit vyučtování, jakmile Karla Maye doručí přísežné prohlášení. Vánoce: Z pomsty za odmitnutou penĕžní půjčku, kterou vyžadoval bezohledný tiskový bandita Rudolf Lebius od Maye, křičí z výkladních skříní Drážďanských knihkupectví velké plakáty, na kterých je vidĕt zdaleka ve velkých červených písmenách nápis »Předešlé vĕzeňské tresty Karla Maye!« |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1905 |
Na jaře se
objevuje jako soukromý výtisk Mayvá verse procesního řízení Ein
Schundverlag. Tam popisuje jeho dobu ztrávenou u Heinricha
Münchmeyera. V roce 1909 následuje rovnĕž jako privátní tisk Ein
Schundverlag und seine Helfershelfer. 3-tího října se projednává u Drážďanského zemského soudu Mayová stížnost proti Lebiusovi. Taktickou chybou Mayová advokáta Klotze veřejné čtení o předcházejících trestech Maye je soudcem dovoleno. Téhož mĕsíce May je přítomen v Drážďanech na přednášce nositelky Nobelovy ceny míru, Berthy von Suttner; následuje přátelství mezi obĕma. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1906 |
5-tého února:
May vyhraje Münchmeyerův proces v druhé instanci. 30-tého června: Rudolf Lebius nazve Maye vrozeným zločincem. 1-ního září: Mayové drama Babel und Bibel. Arabische Fantasia in zwei Akten se objeví u Fehsenfelda v nákladu 1,200 exemplářů. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1907 |
9-tého ledna:
May vyhraje Münchmeyerův proces u říšského soudu v Lipsku ve třetí
instanci. O výši náhrady škody má teprve být rozhodnuto. Mayův advokát
Rudolf Netcke odhadl cenu náhrady za neoprávnĕné vytištĕní
Waldrőschen na
250,000 marek! |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1908 |
8-mého března: Ve své poslední vůli May založil
dobročinnou nadaci. Od 23-tího března do 23-tího dubna se objevuje v ›Grazer Volksblatt‹ povídka Abdahn Effendi. Athropolog a sexuální badatel F. S. Krauss navštívil Maye a nazval ho »požehnáním pro lidstvo«. V tomto roce Karla Maye se svou Klárou podnikne první a jedinou cestu do Spojených Statů Amerických. Cestovní zastávky: Bremen (5-tého září), New York (16-tého září), Albany (22–23 září), Buffalo (konec září), Niagara-Falls (počátek října), Lawrence/Massachusetts u školního přítele Pfefferkorna (říjen). Boston a New York (listopad).
Po 4-tém listopadu jsou Mayovi asi zase v Radebeulu. Začátkem prosince se nachází na krátkou dobu v Londýnĕ. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1909 |
31-vého
července: Mayová Merhameh se objevuje v ›Eichsfelder Marienkalender‹. Září: Dr. Adolf Droop otiskl studii: »Karl May. Eine Analyse seiner Reise-Erzählungen«. 22-tého listopadu: Rudolf Lebius píše přítelkyni Emmy, operní zpĕvačce Selma von Scheidt, že »považuje Karla Maye za rozeného zločince«. 17-tého prosince: Karla Maye žaluje Lebiuse kvůli tomuto dopisu u soudu Schőffen v Berlin-Charlottenburg pro urážku. 8-mého prosince: May drží přednášku v Augsburgu Sitara, das Land der Menscheitsseele. Knižní vydání u Fehsenfelda: Ardistan und Dschinnistan I a II. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1910 |
10-tý leden:
Karla Maye začíná soudní jednání proti Rudolfu Lebiusovi pro nejhorší druh
pomluvy v jeho článku »Hinter den Kulissen« v týdenníku ›Der Bund‹ z
19-tého prosince 1909. Lebius tvrdí, že May žil po léta v lese jako
náčelník lupičů, dopustil se denních vloupání, přepadával trhovkynĕ,
zneužil pohlavnĕ svou devítiletou neteř a uškrtil dĕdečka své první ženy
Emmy! Pro časté onemocnĕní Maye, které s pravdĕpodobnosti spolu s cílenými útoky na jeho charakter zhoršily jeho zdravotní stav a nakonec přispĕly k jeho smrti, se May nemohl dostavit k hlavnímu soudnímu přelíčení. Podle soudních znalců by Lebius mĕl být potrestán vĕzením. Dne 12-tého dubna Lebius byl shledán zprvu nevinným pokud se týká pomluvy (stížnost ze 17-tého prosince 1909) v dopise Selmĕ von Scheidt; May se odvolal. 12-tého kvĕtna: Nezapírám, že jsem přišel do konfliktu se zákonem před 40-ti anebo 50-ti léty a byl proto potrestán; co jsem ale spáchal tehda v hluboké duševní depresi a pohnutém stavu mysli, bylo by dnes, ve více osvícené dobĕ, slyšeno nikoliv soudcem, nýbrž lékařem. Moji odpůrcí s tím přicházejí a přidávají k tomu lstivé lži. Je pĕt soudních procesů v jednání, ze kterých pravda vyjde najevo [Karla Maye v dopise Petru Rosenggerovi}. V srpnu je hostem po nĕkolik dnů ve Villa »Shatterhand.« Dr. E. A. Schmid. Po smrti Maye, jako ředitel nakladatelství Karla Maye (Karl-May-Verlag), široce propagoval Mayový názory. Fehsenfeldovy knižní vydání: Winnetou IV, Mein Leben und Streben. Témĕř zároveň s Mayovou biografii, uveřejnil Rudolf Lebius »Die Zeugen Karl und Klara May« – pamflet nejhoršího druhu! V důsledku oboustranných námitek byly Mayová biografie i Lebiusův pamflet po krátké dobĕ zakázány. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1911 |
8-mého
kvĕtna: Znovu tĕžce nemocen, píšu Vám dnes jenom velice krátce. Přecenil
jsem svoje síly, zánĕt plic a fysické vypĕtí svĕdeckého jednání mne zcela
zdolaly … Musím do lázní; odjíždím už ve čtvrtek. [Karla
Maye právníkoví
Hauboldovi] 11-tého kvĕtna: Odjezd do Jáchymova. Lékař Dr. Gottlieb ordinuje koupele. Od poloviny června do konce července Karel a Klára jsou na zotavovací dovolené v Jižním Tyrolsku. Na Mendel se však jeho zdravotní stav znovu zhoršil. 18-tého prosince: V odvolacím řízení (Stížnost ze 17-tého prosince 1909) byl Rudolf Lebius pro urážku odsouzen k penĕžní pokutĕ 100 marek. |
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
|||
1912 |
25-tého února: May oslavuje sedmdesáté
narozeniny. Začátkem března May navštíví naposled Hohenstein-Ernstthal. Vyhledá tam svou sestru Wilhelminu Schőne; jeho vnučka Ilse dostane od nĕho pro začátek školy velký koš sladkostí. 22-tého března: Karla Maye drží přednášku ve Vídni na pozvání ›Akademischen Verbandes für Literatur und Musik‹, před 2000 posluchačí; jeho řeč je o míru Empor ins Reich der Edelmenschen. Mezi přítomnými se nachází Bertha von Suttner. 30-tého března: Karla Maye umírá kolem osmé hodiny večer v jeho vile »Shatterhand.«. Jeho dech ustal v důsledku plicního onemocnĕní. Jeho velké srdce přestalo bít. Mayův pohřeb následoval 3-tího dubna na Radebeulský hřbitov.
|
Radebeul, Kirchstraße 5 Villa »Shatterhand.« |
Author: Ralf Harder